Jsi ve Finsku, mávej na řidiče!!!

Někdy je život adrenalin, aneb ski jump

2010-03-10T02:16:00.000-08:00

První březnový týden se zapsal nesmazatelně do mé paměti. Celoživotní úsilí držet své emoce na uzdě nepokořím a neschopnost klamavého výrazu profesionální herečky mi provždy zavřela brány do filmového Hollywoodu.
Po účasti na pondělním zájmovém meetingu anglického jazyka, kde se vynořili další dva Češi na tamperské půdě z Univerzity aplikovaných věd (volně přeloženo), mi kamarádka oznámila, že zbytek svých dvou perníků ani po předchozím naležitém rozdělení už neuvidím, neb ho spořádala s chutí sama :-) A co to dalo za práci objevit ve zdejších obchodech prášek do perníku! Po debatě s prodavačkou jsem začala strkat do košíku jednotlivá koření jako náhradu, když s jásotem přiběhla ze skladu a mávala před sebou "práškem do perníku" (finsky piparkakkumauste). Kdybych nechtěla docílit perníkového aroma jako řemen, tak dám do obou perníkových korpusů jen polovinu balení... ale odolejte, když perník ve finských podmínkách je jako sníh na Taiwanu :-)) (i když tu perníkové ingredience nakonec byly k sehnání).

Hlavní účel perníku s čokoládou bylo nepřijít předešlou sobotu s prázdnou k další, mexické kamarádce a jejímu příteli. Jsou skoro čerstvě nastěhovaní do nového bytu na okraji Tampere a tady je taková tradice uspořádat na tuto počest sešlost. Takže mezi přítomnými byli i přitelovi přátelé. Hlavním programem byla ochutnávka mexické kuchyně (tortila chyběla :) a provizorní saunička, kterou je tam vybavený každý byt. A s kapkou mátové esence byla slast vdechovat odpařenou vodu. Miška, naše slovenská sousedka, přinesla pro změnu vlastnoručně zpracovanou vánočku a marmeládové řezy. No co si myslíte? "Pracné zázraky našich babiček" neměly mexicky, ani finsky typický barevný design, jen odstíny hnědého pečiva, takže to paní domácí nabízela jako "bread" (chleba) a ostatní si jen rozpačitě "utrhovali" jako z bochníku!!! Ale nakonec se dostavila pochvala ;-)

S koncem 3. periody školního roku se dostavily i termíny elektronického odevzdávání domácích seminárních prací. Jak skoro jarně unavené tělo dovolí, tak se snažím konstruovat cosi smysluplného do Wordového dokumentu. Poslední dobou se klátím do postele s mladým večerem a probouzím se s půlnocí. I z pondělí na úterek moje vnitřní továrna zpustila chod v takhle nekřesťanskou ranní hodinu!
Čistou náhodou jsem zkontrolovala obsah mailové schránky a našla zprávu z domova. Odzačátku jsem její obsah nepobírala, teprve v půli jsem si uvědomila tu hrůzu. Taťka je po smrti. Nikdy jsem snad nejednala emotivněji a iracionálněji než tehdy. Neumím popsat ty pocity zděšení, bolesti, stesku, prázdnoty - ztráty. Vracet se k tomu už nechci. S neobyčejnou podporou rodiny a přátel se člověk ale může protlouct i tak otřesnými okamžiky života, i když je napokraji šílenství a brečí v kuse až do migrény jak želva. Na tu bezmocnou dálku přilnete k počítači ještě víc, než by vás kdy napadlo. Společností, prací, četbou a sportem jste skoro posedlí, ve snaze se rozptýlit a bojovat. Ale evidentně tohle všechno přebíjí(nebo vyžaduje) dvounásobná touha spát a kupodivu jíst. Tělesný harmonogram se tak totálně pomátl a já už na hlavě objevila svůj první bílý vlas!
Týden se snad ani nikdy nepřehoupl rychleji a dosud jsem tu nezažila tolik krásně slunečných dnů!
Na sobotu byl plánovaný výlet do finského Lahti, jednom z industriálně nejprogresivnějších městeček Finska, na východ v polovině cesty z Tampere do Helsinek. Po zimních olympijských hrách ve Vancouveru zde probíhal světový pohár v lyžování, během naší přítomnosti jmenovitě běžkování a skok na lyžích.
Na předměstí nám byla představena nejvyšší budova Finska - pekárna a s příjezdem do centra se nám roztahovaly oči při pohledu na 3 sousledné výstupky skokanských můstků. Posledníčci si vzájemně dokreslili reprezentativní vlajky na tváře a na čela a organizátoři nám dali poslední instrukce, program a veledůležité vstupenky! :-)

Mimochodem, poznat vlajku je mnohem snazší, než si ji vybavit. A tak jsme trochu popletli barvy slovenských kopců a kříže... Ale protože Slovensko naprosto postrádalo lyžařské reprezentanty, zdobila druhou tvář mé slovenské kolegyně vlajka česká!!! :) Že se mi předešlý den nepodařilo zastihnout bleší trh / secondhand otevřený, nespíchla jsem látkovou vlájku. To nás ale nemuselo mrzet, protože nás dost zvýraznila mexická kamarádka se svým symbolem:
No a první stánek nabízel hned několik "průhledných" mezinárodních vlajek (vesměs ale finských), přičemž i CZ, za 10€!!! Kolem dokola rychlá občerstvení a boubelaté postavičky. Pro nás byl ústřední megastan EuroSport, kde jsme si dávali všichni sraz.
Ženské běžkování jsme nestihli, tak jsme se přesunuli ke skokanským můstkům shlédnout nordické kombinace ve skoku, ale po pár pokusných skocích se v hlášení ozvalo "zrušení akce pro zvýšené povětrnostní podmínky"! Nás nadšence prvně přítomné na podobných hrách zarazilo, že je pro ten den už konec všemu. Prodrali jsme se proto do megastanu, kde už byl chumel podnapilých turistů a živá kapela (jaké to milé překvapení! a že finská muzika má vkus!!!). Pár odvážlivců trsalo před pódiem, zvláště nositelé bláznivých pokrývek hlav - na jednom kloboučku trůnil pokémon Picachu, na jiném kuře, kytice, parohy, plyšáci, tvary a barvy pestřejší než velikonoční vajíčka!!! (jinak, zdá se, že Finové mají volno i na Velký pátek!) No ale my jsme se tam samozřemě vrtěli také - jednak se člověk zahřál, jednak hudba s Vámi cloume, ani nevíte jak.
Jednu stěnu plátěného EuroSportu lemovaly stánky se soudky a dalšími tekutinami. Protože nám bylo doporučeno ochutnat "tradiční" horkou čokoládu s mátovou příchutí (minttu kaakao - mintový nádech čokoládě ve skutečnosti dodává mintová Koskenkorva, takže to pořádně prokrvilo žíly :-), tak jsme úspěšně dohledali i patřičný stánek. Jelikož tváře prozradily naši národnost a pan prodejce byl Čech, pořídili jsme 2 čokolády dohromady za 3€, namísto 12€!!! Krom finské vody z kohoutku jsem tu nic tak kvalitního zatím nepila!
U vchodu jsme se srazili s naší skupinou a organizátoři nás zavedli k pouličnímu stánku s palačinkami, které byly součástí předplaceného výletu.

Po návratu už muži běžkaři byli v plném zápolu, ale u nedaleko můstku jsme se ještě vmáčkli a kmitali hlavama zleva doprava, jak kolem prolítali jednotliví závodníci. Lukáš Bauer - nic jiného jsme celou dobu neslyšeli, aby ne když byl pořád ve vedení! Hrdostí jsem mohla prasknout! Nakonec jej před cílem předběhnul Francouz!

Ze sledovacího stanoviště nás vytáhl jeden český fanoušek, rovněž erasmák, ale z města Jyväskylä. Za celý svůj pobyt ve Finsku jsem opravdu tolik Čechů pohromadě jako tady neviděla! A naše indiánské kresby na tvářích byly dokonalé poznávací znamení. Zase si člověk jednou pokecal mateřskou řečí! :)
Pak už byly na řadě jenom týmové skoky na lyžích, ale současně vlastně nejočekávanější disciplína! 4členné týmy, aneb 4 kola. Za začátku bída, i když jsme si vedli lépe než legrační Kazachstán nebo Japonsko, tak ale ty největší hvězdy nastoupili teprve v posledním kole. A mezi prvními vyrazil dech svým prvotřídním skokem Kubča Janda!!! Přeřvala jsem snad celé miliónové hlediště, skákala jak klokan, smekla čapku a div nepovalila své německo-mexicko-slovenské kolegyně! Celkově jsme ale skončili sedmí ze třinácti družstev. Rapidně nás strčili do kapsy Norové, Rakušani a Němci (alespoň sousedi ;-).

Na mobilu 20h, celý den venku a nebýt tancování do rytmu povzbudivé hudby, tak většinou jen ve stoje. Sice jsem si pochvalovala, že byly kožíškové kanady, lyžařské oteplovačky i bunda a čtyři vrstvy pod ní důmyslné, ale prstíky (jako většinou) pomalu dřevěněly. Se mnou to ještě šlo, já mám navíc důkladnou vrstvu tělesnou! Ale holčiny chudáci, drobounké a v tenkém oblečení, prokřehly na kost. Jakmile už bylo možné domyslet závěr podle výsledkové tabule, zamířily jsme opět do vydejchaného megastanu. Jenže tam nahromaděný dav brzdila ostraha ve svítívých vestách. Všichni chtěli dovnitř a všichni se tam rvali hlava nehlava. Nikdy mi ještě nebylo tak... těsno!!! :-D Ten mumraj nás doslova unášel jako moře a ruční řetěz ostrahy se protrhl, jen když ti silnější z nás vytvořili nátlak. Ani nevím, jak mě odtamtud Miška vytáhla :-D Zahřáli jsme se a opět hnali ven na závěrečný ohňostroj.
Jen skončil, celý stadion se hnal k bráně, jako za exotickým ovocem v komunismu! Ještě že s námi byla Němka se svou národní průbojností! S úspěchem jsme objevili náš autobus a nazpátek celé 2h cesty jen pospávali, s indie rockem v uších...

LAPONSK*O

2010-02-10T01:13:00.001-08:00

Pondělí, 1.února 2010

Vědomí celotýdenní nepřítomnosti mi nasadilo protivného brouka do hlavy, a tak jsem obesílala profesory akutních předmětů všech svých studijních oborů, abychom zvolili vhodné termíny a témata seminárních prací pro úspěšné zakončení letního semestru. K mému úžasu byly po návratu schránky nacpané jenom příznivými zprávami, takže "návrat do reality z šestidenního ulejvání" se zredukoval na pouhé "dohánění" zameškaného učiva. Čas odjezdu se zdlouhavě blížil a můj pelíšek se jen pozvolna ztrácel pod potravinami, ručníkem, plavkami a žabkami (gumové sandále k vodě), foťákem, mobilem a mp3 přehrávačem hudby, ponožkami, svetry a oteplovačkami (jedinkrát za celý výlet jsem zvolila i variantu punčochy, rifle a nepromokavý návlek - nikdy více, zateplení nespočívá v počtu vrstev, ale v rozložení vrstev: přiléhavá spodní vrstva, volnější střední/vnější vrstva z bytelnějšího materiálu). To bych nebyla já, kdybych teprve 3h před startem nevyrazila běhat, nakoupit potřebné, dát si sprchu a konečně - balit! :o)
Tento semestr jsem již naposledy ve zdejším autobuse označila buskartu a spolu s ostatními (včetně kufrů a ruksaků) jsme se vylodili u železnice, aby se náš luxusní autobus ve 23h odrazil od "tamperských" břehů směrem severní polární kruh.
Následujících 9h do první destinace v Kemi přerušovaly (stejně jako nazpět) zastávky na čerpacích stanicích, nákupy suvenýrů nebo surovin na vaření (hl. v K-marketech) a bohulibé instrukce ruské průvodkyně Katji (malé repete pro mou zanikající ruštinu ...так что я спрашивала Катю если она с нами поедет тоже в Россию... a možná ano ;o)

Úterý, 2. února 2010
Sněhový hrad v Kemi - Lumi Linna

Vesnička Santa Clause - Joulupukin Pajakylä

Vasatokka Youth Centre (prázdninové centrum pro mladistvé) - Luontomatkailu - ja nuorisokeskus Vasatokka

Naše ulity: http://www.vasatokka.fi/inEnglish/Accommodation/Cabins/tabid/5956/language/en-US/Default.aspx

Aktivity ve Vasatocce:
Sauna s ice-swimmingem (koupání v jezeře):

Herna:

Středa, 3. února 2010
Survival Course I.(kurz přežití)
a) Orienteering on Snow Shoes (orientace pomocí GPS, kompasu a mapy na sněhových botách v lese)

b) Cooking on Open Fire (vaření na otevřeném ohni - přichystané teplé občerstvení v poledne a teplé tekutiny během celodenního pobytu venku)

c) Rozdělání ohně pomocí suchého šedého dřeva (grey wood), kudly a sirek

d) Building Quinzees (stavění sněhových iglú)

e) Ice-fishing (rybaření na zamrzlém jezeře - led silný cca 0,5m)

Čtvrtek, 4. února 2010
Tour de Arctic Ocean (výlet do Norska za iceswimmingem, neboli koupání v Severním ledovém oceánu)

Pátek, 5. února 2010
Survival Course II. Crosscountry Skiing Course (kurz běžkování)

Reindeer Farm (návštěva sobí farmy - samostatné krmení sobů, jízda na saních tažených soby > řidičák, občerstvení v typickém srubu s obsluhou Sámi představitelek a za doprovodu jejich "kmenového" zpěvu, hry na ručně vyrobené nástroje a vyprávění o jejich původu a zvycích; závěrem "Souvenir Shop"

Sobota, 6. února 2010
Uklízení chat a balení;
Odjezd autobusem do ski resortu (lyžařského centra) Saariselkä:
a) sledging (sáňkování)
b) Husky Safari - instrukce, jízda a palačinka s teplým ovocným džusem a kávou
c) SPA - vodní centrum s jacuzzi (výřivkou), suchou a tureckou saunou (pára)

V 18h odjezd zpět do Tampere. Třináct úmorných hodin jízdy se dvěma zastávkami.

Laponsko z pohledu pohledu :)

Neděle, 7.2. 2010
Příjezd do Tampere v 7h. Nu a v mém případě ještě procházka s kufříkem "domů" do Lapinkaari...

Kompletní program v AJ, viz.: http://www.aikamatkat.fi/content/view/133/124/lang,en/

Mávání na řidiče odzvonilo!!!

2010-01-31T13:46:00.000-08:00

Teď už jen nové dvouvrstvé rukavice, kulicha a klíče od zámků... čerstvě ustájený oranžový oř s "finským důmyslným zámykáním zadního kola" a samostatným potaženým zámkem pro přimknutí ke stojanu je od pátku mým jediným přepravcem po zbývající 4 měsíce!!! (alespoň v Tampere) Předchozí majitel, také Čech jak poleno, je touhle dobou už zpět v naší domovině (pochybuji, že po přistání na letiště viděl radikální rozdíl - samotný dosed musel být jako do peřinky, když Česko v tuhle dobu oplývá nemenšími závějemi). Pokud nebude dout nedávný arktický vítr s nějakými méně než -50°C, plus silnice a chodníky budou díky stále novým pokrývkám a mrazu v dobré kondici, tak i moje kondice bude s novým povozem na dobré cestě. Výhod má hned bezpočet - konec zmeškávaným autobusům, naprostá časová flexibilnost, odvoz i při nočním omezení (resp. odstavení) městské dopravy, nejen po oblevě možnost průzkumu okolí na nezávislé vzdálenosti, pocit svobody ve větru vlajících vlasů :o) a požitek z krajiny... (odmítám tu dělat SWOT analýzu: Strong - silné stránky, Weak - slabiny, Opportunities - příležitosti, Threats - hrozby... s kolem jsme se snad už všichni dostali do styku?! :o)

Když okna roztajou, ledy povolí a spustí se vánice...

2010-01-31T13:36:00.000-08:00

...je to jen jiná tvář finské zimy!!!
Není nemožné chodit po vodě. Ani se po ní projet, a to i se psím spřežením ♥

Takové malé prohřešky...

2010-01-25T10:54:00.000-08:00

Všichni to známe, závěr "náročného" pracovního týdne provokuje k relaxační siestě, nebo ke společenskému výtržnictví :o) Alespoň já jsem se v pátek stala nenucenou obětí tohoto "smilstva" (chápáno zvrhlosti či chtíče, ovšem hranice Vaší fantazii nejsou kladeny :o)
Kafíčko se zákuskem po dlouhé přednášce byl asi hřích největší - kaju se, ty ceny jsou otřesné i v zapadlých obchůdkách! Každopádně báječná a bezmezně zajímavá "Jihoafričanka" oživila můj starý šílený sen: potěšit Afriku, ale ne jen impozantní zanešený Egypt, nýbrž nejjižnější cíp, kde se daří pěstovat a chovat snad všechno! V létě bude hostovat Česká republika (začínám si dělat seznam zahraničních zájemců). Pozvání na Míšiny těstoviny s houbami se prostě také nedalo odmítnout, zvláště po předchozí poradě k našemu projektu v rezervované kanceláři univerzitní knihovny! Projekt jsme zatím pokřtili Oncology Trainee-ship and Technological Device Exchange (ponecháno volnému překladu) na téma Business in Japan. No ale pak jsme se přesunuly do klubu Saha a bez jediné kapky alkoholu! probudily parket v doprovodu variabilních melodií populárního DJ Cliffa :o) (i když tato hudba není moje krev, tak tanec ano - někteří možná pamatují mé historické vruty při oblíbené lambádě z dob velmi útlého mládí :) Ve 3h pěšo na byt jako na koni - ale probuzení až v době oběda! Tohle pozdní vstávání je můj "životní přestupek"!!!
V knihovně jsem si poté vypůjčila anglické "bichle" k předmětům se samostudiem. (Srdíčko mi zaplesalo, neb knížky mám opravdu ráda! - o čemž, hádám, svědčí mé sáhodlouhé rozpravy :o) Nu a cestou nazpět jsem pořídila hříšný nákup v S-marketu. Jenomže tentokrát jsem podruhé porušila i své zatvrzelé odříkání si ve Finsku a vložila do košíku hořkou čokoládu a mléčnou s oříškama od Fazera (obě po 200g!). Ještě ten den jsem jednu splácla jako malinu...
V neděli nejinak, opět pozdní probouzení, ale dokonce až ve 13h!!! Pořád se dušuji, že teď už do té školy začnu něco dělat, protože se to kupí a pořád ve vzduchu visí jeden rest z hradecké univerzity. Jenomže se to pořád nedaří tak, jak bych chtěla. Aktivity, chlad a čím dál vnímanější tma po ránu činí z postele labužnický pelíšek!
Nicméně, touha po čerstvém vzduchu a pohybu si v neděli vydobily použití zdarma vypůjčených "pánských" bruslí :) 8km bruslící dráha se stánkem na kávu nějaký kilometr od břehu jezera také dobyla mé srdce! Konečně způsob jak trénovat svůj dálkový běh. Jenomže ty "černé" brusle s krátkýma tkaničkama k tomu byly zezačátku noční můra :), ta tendence furt brzdit zubatou špičkou, kterou pánské brusle úplně postrádají... musela jsem se naučit nový "chlapský" styl jízdy. Připadala jsem si mezi všemi těmi zdatnými bruslaři jako hokejista!!! Zvlášť pár z nich bych přirovnala k virtuózům, ale to proto, že měli prodloužené nože a hole k odrážení.
Vyčerpaná (ale příííjemně) jsem se vrátila na byt, abych se pustila do čínsko-finského pokusu, večeře pro známé (zeleninovou čínu z cenově velmi přijatelného lososa a rýže na kari). V kuchyňce 4 plotýnky, tak jsme se podělily s milou Jihokorejkou. Když jsem míchala propláchnutou rýži ve vařící vodě, bedlivě mě pozorovala a pak se zeptala, jak to dělám? Že jí prý posledně přetekla rýže přes hrnec. Tak jsem jí vysvětlila funkci tlačítek sporáku a dnes i trouby. Vtip byl totiž v tom, že u nich, jak pravila, používají na vaření rýže mašinu :oD To mě upřímně shodilo do kolen!!! Jejich přístroj na rýži prý spočívá hlavně v přidání vody a zapnutí čudlíku - a je to! :o)
Vážně potěšilo, že Jihoafričanka jídlo nejen vychvalovala samými úžasy, ale řekla si ještě o jednu zbylou porci! A pozor, to nebylo z hladu, jak si někdo myslíte. Našla jsem spřízněnou duši - Saundre totiž také miluje jídlo, čokolády a kafe ;) No a my slaďouři pak nějaké to promile hravě oželíme...

Tervetuloa tsekkiläinen (vítejte Češi) na nefalšovaném finském hokeji!!!

2010-01-23T02:21:00.000-08:00

Po rozdání vstupenek na místní lední zápas spolu s instrukcemi a herním plánkem hokeje :oD jsme se drsnou zimou prodrali na stadión, abychom shlédli utkání století. Hlediště narvané k prasknutí, reflektory brázdící upravenou plochu, čtverhraná obrazovka nad námi srší reklamními spoty a hlasité hudební znělky... ten večer to nebyla hokejová hala, to bylo koloseum!!!
Konečně nastoupili mažoretky v růžovém úboru a hnedle i mistři "hokejových holí" :o) Jako mouchy nad koláčem kroužili po lední ploše, obrazovka promítala jednotlivé hráče ve stylovém provedení jako filmové hvězdy telenovely a rozhlas k nám donášel jejich oslnivá jména.
Do arény vskočil přes manťáky rozhodčí a stejně tak se davově střídali hráči týmů. Tři hry po dvaceti minutách s osmnáctiminutovými pauzami a pořád žádný gól. Fanoušci řvali jako o život, tleskaly celosvětově proslulou melodii a někteří podpořili svůj tým i trikotem. "Bezpečnostní" síť párkrát zachytila puk letící do napjatého davu, hráči se občas pomlátili na mantinelech, gumoví brankáři si protáhli o pauzách třísla a sympatická hudba při každém faceoffu (vhazování puku mezi protihráče) dovršovala efektivnost maximálně aktivního hokeje.
Teprve když už v nás začínalo stoupat zklamání, v posledních minutách se obrátilo nulové skóre naruby. Schytali jsme jeden gól, dotáhli na remízu a v prodloužení změnili digitální tabulku v náš jednoznačný prospěch. Abych to upřesnila, ve prospěch hvězdného oranžovo-modro-bílého týmu Tappara, reprezentantů našeho univerzitního hnízda Tampere.
Člověk sotva pochopí šílené nadšení fandícího hlediště, pokud se účástní jen jako pasivní televizní divák. I když ušetří 5€ a dá si v teple nožky nahoru, tak nezažije skutečné hokejové genius loci... ;o)

Tappara : Jokerit = 2 : 1

Cha, opět alármek a venku podívaná s přijeďvšími hasičskými těžkooděnci...

Hola, hola - škola volá! Ať si tu je bílá zima, s ňou je to tu děsně prima!

2010-01-17T13:35:00.000-08:00

běloskvoucí jezero Näsijärvi (jako z Pervolu! :o), centrum Tampere ("keskus"), divadlo s pískovou fasádou, bílý kousek velkého univerzitního areálu a Ortodoxní kostelík

První školou nabitý týden a i přes opakované prosby snaživého bůdi zaspím pondělní orientační kurz městské univerzitní knihovny. Ale přemožte se, když pořádné denní světlo přichází teprve s 9h a do vaší malé jizbičky ho vleze tak málo, že vlastně musíte mít permanentně rozsvíceno. Na intráku tak má tělo ustavičně noc.
Naštěstí první přednáškový kurz začíná v 17h (zato končí ve 21h). Je to předmět Japan as a Business Area, který obnáší týmový projekt na navržení atraktivního produktu pro Japonsko. Jako fiktivní společnost usilujeme o partnerství v japonských vodách, pročež je nutné prozkoumat tamní trh a politicko-právní podmínky a důsledky. Do konce ledna se odevzdává až 25 stránkový (anglický) report o naší práci. Lze tak získat 5ECTS (kreditů), ale především pochopit unikátní a úspěšný japonský management a marketing.
Týmy jsou vesměs mezinárodní, tudíž i my jsme směska Francouzek, Slovenky a Čechů. Že komunikace s Francouzi je trochu zdlouhavější snad netřeba zmiňovat. Svůj jazyk preferují víc a tudíž jím vyjadřování v angličtině činí drobné potíže.
Přednášky samotné probíhají ve větší aule a s dnešní výmožeností, zvanou projektor. A samozřejmě v angličtině :o)
Pro absolvování předmětu Musical Cultures of the World (3ECTS) jsme měli se slečnou Rautiainen úterní schůzku na oddělení Hudební antropologie. Část výuky probíhá ve finštině, ale mohu se dohodnout s vyučujícím na samostatné práci. Přítomnost na určitých hodinách mi byla ovšem vřele doporučena, neboť krom jiných kultur dojde také na africkou. Což prý bude "fun" (sranda).
Přijetí na začátečnický kurz finštiny (2ECTS)záviselo čistě na počtu zájemců přítomných na první hodině. Jaká úleva, že jsme se všichni vešli do limitu. Takže už kralujeme finštinou v seznamovacím dialogu: "Moi. Mun nimi on Katka. Se kirjoitetaan Ko-A-Te-Ko-A. Mun Kotimaa on Tsekin Tasavalta. Hauska tutustua. Kiitos samoin. Nähdään taas! Moi moi!" Tento drobný výňatek z úvodní konverzace znamená: "Ahoj. Mé jméno je Katka. Hláskováno K-A-T-K-A. Má země je Česká republika. Těší mě, že tě poznávám. Děkuji, rovněž tak. Uvidíme se později! Čauky!" Finský kurz je ale legrace, navíc finština sama - přízvuk, výrazy a překlady je pro hodně mezinárodních studentů vtipná, a přitom dost náročná na zapamatování. (Já ji muluju - praktikuju ji, kde to jenom jde! S finskými studenty ze školních organizací, v sauně a v obchodech :o) Finštinu máme 2x týdně, nápodobně asijský kurz s Japonskem. Tedy i úterý finišuje teprve okolo 21h.
Další prohlídka knihovny s průvodcem se konala ve středu. Tentokrát jsem si ujít nenechala. U vchodu knihovny (budovy zvané Linna, což je v češtině cosi jako hrad) nás vyzvedla drobná plavá průvodkyně a provedla všemi 3 velmi důmyslně řešenými poschodími. Knihy lze vypůjčit přes počítačovou čtečku a taktéž vrátit přes elektronickou přepážku. Mezi tou spoustou oddělení najdete učební materiály a skripta, časopisy, encyklopedie a obsáhlé vědecké vazby, noviny, regály členící edice podle zaměření a žánrů, a to i mobilní pro starší ročníky vydání. Zvláštností jsou buňky pro telefonní hovory, aby bylo zachováno ticho a klid. Navíc tu je promítací buňka, tradičně kopírka a scanner, zde dokonce i počítačová učebna (kde nám slečna vysvětlila elektronický knihovní systém), místnosti pro skupinové práce po předchozí rezervaci, kruhové stoly s počítači na přístup k veřejné internetové síti a celé řady samostatných přepažených stolů se zásuvkami pro notebooky s bezdrátovým přístupem k internetu. Uvnitř je také jedna ze tří menz a v přízemí dokonce výukové prostory a šatna. Úchvatné místo!!! :o)Při té příležosti jsme si nechali zhotovit knihovní karty pro případné výpůjčky. Opět, mimo jiné, bylo nutné vyřešit otázku života a smrti - barevný motiv karty.
Protože jsme si předplatili celosemstrální návštěvnost sportovního centra Atalpa, začala jsem ho tedy i já velmi aktivné čerpat. Prvně účastí na Body Fitness, kde jsem poznala Finku Reetu (rok au-pairovala v Německu a umí skvěle, na Tampereen Yliopisto němčinu přímo studuje jako obor). A večer, to byl teprve ten správný cultural shock! :) Šla jsem na týmovou hru Ultimate frisbee. V tom davu pánských a dámských aktivních hráčů jsem byla jediný mezinárodní student, ostatní Finové. Děkuji své proříznuté puse, že se vztahy navázaly doslova řetězovou reakcí a skoro celý trénink, skupinové hry a závěrečná utkání mi přizpůsobili v angličtině!!! Báječná hra - zatím jsem nepoznala žádnou týmovou hru, kde musíte vyvinout naprostou soustředěnost a bystrost. Rychlá reakce, rychlé nohy, taktika a pružnost. O tom je ultimate frisbee. A přirozeně též o pravidlech.
Skupinové sporty lze odkoukat od předcvičujících. Některé jsou opravdu přínosné. Jiné jenom relaxační a protahovací. Náročnější je tzv. Circuit, taková obíhačka tělocvičnou, jak pro dámy, tak pro mužské nadšence. A právě to pro nás byla také trochu novinka. Zvlášť, když se za mnou ozvalo "Ahoj!" - oči mi zůstaly viset na šťopkách. Zacvičit si přišel i finský organizátor studentské asociace ESN, mimo jiné opět informatik. Po předchozích zkušenostech s Čechami už pár výrazů pochytil. S kolegyňkou Miškou jsme vyděšeně zírali na finské instrukce umístěné u každého cvičebního nástroje podél místnosti. Trenérka zapla "pohyblivou" hudbu :) a jeden za druhým jsme se střídali v různých posilovacích cvičeních s různými předměty. Pravda, okolí na nás občas úsměvně zíralo, protože jsme tu hudbu prožívaly trochu intenzivnější než ostatní :oP Ale ona je to taková extáze, tělo samo podlehne...
Ve čtvrteční večer se konal "Welcoming Hangout", seznamovací večírek v místním baru Klubi. Poznali jsme další dva Čechy, kluky jako buky, a utkali se v "národním" fotbálku :o) S Miškou a Španělem Sergiem jsme v rytmu reggae oživili opuštěný parket a po oznámení uložit si bundy do šatny za 2€ se bar skoro vylidnil. :oD Další podnik jsme už poctili malým drinkem (vodové pivko s nekvalitním čepováním přijde na cca 5€!) a rozpravou se známými a novými.
Hned v pátek měl slovo pro změnu "International Welcoming" v klubu Saha, kde měl hostovat DiskJokej s variabilní muzikou. Vyzvednutí Mišky z jejího intra se protáhlo v hlubokomyslnou diskuzi při slovenské Hrušce v oslazeném čaji. Dva šálky a bylo mi lehko na duši celou noc! Když jsme v 1h ráno dorazily ke klubu, byla tam nekončící fronta, stejně jako před půlnocí. Sotva dvě osoby vyšly, pouze jiné dvě mohly vstoupit. Uvnitř prý byla také tlačenice a venku kosa. Vzdaly jsme to. Na tancování bude ještě spoustu příležitostí i v Saze... ani pěší návrat chladným ránem mi nezlomil můj bolehlav, teprve pořádné chleby s máslem a šunkou na sebe navázaly ten odporný alkohol výtečné Hrušky! Všechny mohu ubezpečit, že vážně míním šetřit na užitečnější výdaje, takže mi velká konzumace promile nehrozí. ;o)
Každopádně tu vydatně konzumujeme kávu a čaj. V menzách si dopřáváme skoro libovolné množství hlavního jídla a různorodé zeleniny, jako větší přílohy na speciální talířek. A k tomu chuťově výborně ladí, zde typický, nejrůznější tmavý, sladký, mrkvový nebo grahamový chléb s pomazánkou, či máslem. K obědu bývají porůznu upravené těstoviny, závitky a zeleninové pečeně, nebo na druhou stranu brambory, či rýže s míchaným, rostlinným (sojovým), nebo rybím masem a občas párky. Do sklenky si natočíme podle chuti vodu, mléko, šťávu, nebo limonádovou náhražku piva. Za jednu studentskou cenu, nejdražší menu je 2,6€, se člověk nají dosyta (a ještě si občas leccos zabalí ke sváče :o)
Ovšem není nad domácí vaření. Tomu naštěstí ještě pár studentů zůstalo věrno. No a s Miškou jsme se dokopaly konečně k tomu také upéct něco většího. Nakoupily jsme jediné dostupné suroviny a upekly bezkonkurenční Hraběnčiny řezy. Ve velké jidelně na spodním patře jsme se navnadily písničkami z našeho mládí ze zapojeného notebooku a i za improvizovaných podmínek uhňoucaly těsto, rozkrájely jablka, našlehaly bílky a zapojily všudepřítomné kuchyňské náčiní. Vůně pečícího se koláče se skořicí utekla otevřenými dveřmi až do chodby. Kolemjoucím jsme tlumočily recept a po 3/4 hodině vytáhly plech s potěšitelným výsledkem a lahodnou příchutí domova... :o)
Šmakovalo to všem a pořádný kus ještě zbyl na talíři se vzkazem pro kamaráda Joserra a jeho přátele jako překvapení (psssst :o) > druhý den vyleštěný talíř vrácen do našeho patra :oD
Život je tu opravdu pestrý a i studia se snažím mít veskrze zajímavá. Protože takový výběr nikde nenajdu: ke zmiňovaným předmětům mám ve studijním plánu navíc Introductin to Finnish History, Regional Changes and Transitions in Europe, Integrated Marketing Communications, Folk Music and Folk Dance in Finland, Legal Aspects of Asian Business, Finnish Society and Culture, Excellence Through Quality Management a Cancer Biology. Nejmenuji vše a navíc některé jen možná. Proč tyto je, myslím, zřejmé. Zásadní je, že jeden předmět se většinou nevyučuje déle než 1 měsíc. Teď už snad věříte, že to není šílené. Šílené mi připadá, že jsem doposud využívala všech svých možností jen málo. Všechno v životě je tak vzácné a člověk to promrhává...

Orientační kurz a jiné perličky

2010-01-09T23:16:00.000-08:00

Ani konec pracovního týdne nezačal jinak. Společná výprava do školy pravidelně vázne čekáním na jednoho ze spících jezevců, přičemž já také nejsem žádná světlá výjimka. Pro dostatečné 4 hodiny spánku v Čechách je zkrátka 7 hodin na severu málo.
"Bus karty" jsme si již obstarali. Kromě tradičního poplatku za kartu samotnou vyšel pouze kredit na 30dní rovnakých 30€. Výhodou je neomezený počet jízd po danou dobu.
Bez městské dopravy si ale člověk vychutná tu bohatou zimu v -25°, kdy už dřevění prsty, tvrdne nos a jeden si rád zachumlá tvář ve stylu ninja a připlácne čepici. Ale jak jsme se všichni shodli, tělo už si zvyká a po dostatečné aklimatizaci zůstává už jenom to nadšení. Jenom moje dutina nosní ještě nepřivykla na vdechování ledového vzduchu. Jinak si nedovedu vysvětlit, že už nějaký den vysmrkávám hleny krve. Inu pokud to bude víc než podrážděná cévka, obavy nejsou na místě, drahá rodino :o) Tampereen Yliopisto totiž zastřešuje veškeré lékařské služby, kterých se nejen mezinárodním studentům dostane v tzv. Finnish Student Health Service.
Ovšem opravdovou rýmu jsem tady zatím neměla. Na chřipku je to kupodivu snad ideální místo. Imunita se těmi extro-intra změnami teplot dost možná zoceluje. A když zmíním tu výtečnou zdravou stravu v menzách, kde si lze nabrat spousta rozmanité zeleniny, vybrat ze 3 hlavních jídel a završit to výborným místním tmavým chlebem s oblíbeným, trochu slanějším, máslem... No a pravidelná snídaně dovršená uvítacím mini rautem orientačního kurzu o sladkých koblíhách, kávě a čaji dají dohromady tolik energie, že už nevím, co večer kuchtit. Nabízím příležitostně ostatním a kupodivu je to jedlé. Protože preferuji kupovat jídla čerstvá, potíže s luštěním obsahu balení moc nemívám. Leccos je možné odvodit, leccos už je zažité (např. maito - mléko, kahvi - káva)a na ostatní mám pusu, což opravdu stačí. Finové totiž ze 2/3 umí chválihodně anglicky. A mimo to je v tomhle studijním hnízdě velká pravděpodobnost, že narazíte na jiného studenta. Když město má nějakých 220 tisíc obyvatel a zhruba 300 stážistů...
Nicméně to pravé otužování představuje teprve "sauna". Na kolejích máme vedle prádelny se sušičkou takovou provizorní saunu rodinných rozměrů. Odhaduji, že průměrně pro 10 osob. Na tu je vypsaný rozvrh zvlášť pro pány, zvlášť pro dámy. Tuhle jsem tam mířila a přesvědčila Němce Daniela, že sauna je podle kamarádových slov sdílená. No a do půl hodiny se přidal také, stejně jako Američan, Francouz a Španěl. "Přirozeně" žádné tabu se v případě sauny neřeší, všichni se tam nachumelíme v plavkách a debatíme jen o příjemných věcech. Na rozpálené kameny cáknete vodu a tělní cirkulace se hned zvýší. Vyběhnete ven, promasírujete se sněhem a je vám blaze. Do sauny se vracíte znovu se slovy "Life is good."
Krom toho, že jsem teď musela přerušit a vytočit 112, protože někomu houkal alarm, který máme na pokojích všichni instalovaný, je to na úbytovně pohodička. Mimochodem po nahlášení adresy mi paní oznámila, že "fire brigade" (hasiči) už je na cestě a opravdu do 10min alarm ztichl. Samozřejmě je spuštěný alarm přivolá automaticky, ale když to bylo v mé chodbě a cítila jsem spálení, tak čekejte, jestli někdo dorazí, nebo ne... Tohle zařízení je citlivé na kouř, spreje a páru. Svíčky jsou rovněž vyloučené. Pokud praskne žárovka, přivolá se TOAS a našroubují vám novou.
Světla jinak není vůbec málo. To spíš okusíme při výletu do Laponska první týden v únoru. Na druhou stranu, jakmile se setmí, dost světla stále odráží všudepřítomný sníh. V každém případě ten dosud nejvydatnější pohled na sněžné pláně jsme zažili v sobotu při poslední části orientačního kurzu, a to "Bus Tour Around Tampere" (pokud to čtete nahlas, "prosím vás", vyslovujte ve slově Tampere výrazně "r" a zrychleně poslední dvě souhlásky :o)Jejich "r" stejně tak jadrné jako to naše. Psaná finština má takřka totožnou výslovnost. Obecně je dost znělá a ultrarychlá.) Nicméně vyjeli jsme až na pozorovatelnu v Pyynikin Näkötorni, odkud je přenádherný výhled na obě rozhlehlá jezera Pyhäjärvi a Näsijärvi (po tomto samotném jezeře lze prý ujít severně až 100km. Teprve tady jsme poznali tu pravou bílou peřinu a dechberoucí nekonečný obzor zamrzlých jezer s lesními ostrůvky. A rovněž sem se proto plánujeme brzy vypravit na běžkách. Brusle by měly být k zapůjčení od studentské organizace TAMY. Takových organizací je tu požehnaně, není možné být členem všech a permanentně se zúčastńovat jejich akcí. Každopádně ústřední je pro nás ESN (Exchange Student Network), s kterou máme možnosti výprav do Laponska, Moskvy nebo Sankt Petěrburgu.
Samozřejmě ERASMUS pobyt není jen zútulňování bytečku a zásobování, večírky a seznamování. Z počátečních formalit se nám všem už točí hlava: studentská unie - registrace a poplatek45€ 45€; TOAS nájemné - uzavření smlouvy a měsíční renta 251,56€; ATALPA sportovní centrum - 35€; bus karta na 30 dní- 36,70€ (plánuji kolo); nabitá místní SIM na mobil (síť Saunalahti) 32€ - (nové tel. +358 466 188 409); členství ESN - 2€; obědy - průměrně 2,5€... takže maximálně využívat zpřístupněných možností! Neustálým hledáním se člověk poměrně rychle zorientuje.
Ovšem to neplatí pro elektronické aktivace studentských účtů, na které je třeba čekat, ačkoliv přes ně jediné se lze na některé předměty přihlásit. Výběr předmětů je ohromný. Vlastně můžeme cokoliv, a to i interuniverzitně (z dalších, jako TAMK University of Applied Sciences, či Tampere University of Technology), nebo interfakultně (Faculty of Economics and Administration - mé působiště, Faculty of Humanities, Faculty of Education, of Information Sciences, of Medicine, of Social Sciences).
Jsou také ale předměty, jejichž vyučující akceptují přihlášení e-mailem, nebo přítomností na první přednášce. Některé lze automaticky studovat samostatně z literatury a u nich se hlásíme pouze na tzv. "book exam" (zkoušku). Proto bude následující týden hotové peklo, zmatečný stres, rušení, škrtání a přesouvání v rozvrhu. Hlavně splnit za 3. a 4. periodu letního semestru minimálně 6 předmětů, nebo 18ECTS kreditů.
A právě proto se dnes večer psychicky a fyzicky obrníme v nedaleké veřejné sauně s "ice swimming"em, protože tam už se to prokládá lezením do jezera :o) A jako odměnu na závěr příštího týdne už všechny burcuji k chutné akci v jedné z velkých jídelen u nás v Lapinkaari!!!

Walking Tour a Spy Museum

2010-01-06T10:12:00.001-08:00

V českém znění: Jirka Rykl, Katka Šilarová
Ve slovenském znění: Michaela alias Miška :o)
Venku: dotěrných - 17°
Směr: Keskusta ("centrum" města)
Zastávka: Finlayson - Spy Museum > výsledek: společně splněn "Agent test" na 100% a obdržen diplom s plným počtem 40bodů
Obsah testu: najít tajné dveře s označením výrobce ukrytého fotoaparátu, detektorem kovu odhalit ozbrojeného, jmenovat žurnalistiku jako kryté povolání špióna, nastřílet maximum zásahů do středu terče, z akustické morzeovky vyluštit křestní jméno padoucha,... stali jsme se profesionálními agenty!!!
Závěr: u Mišky na čaji v centru

Ruská pohádka - sněhový rekord za několik let!!!

2010-01-05T12:17:00.000-08:00

Přistání v Helsinkách bylo jako vstupenka do Mrazíkovy scenérie - noční klikaté, lampami osvětlené osady mezi lesy a bílými pláněmi. Uháním na další "gate" pro přestupný let a mě dohání Fanda z Masarykovy univerzity, neboť v letadle zjistil, že studuji českého průvodce. Půlnoc tedy lámu v "rodinném" aeroplánu v české společnosti a nevědomky i ve společnosti dalších erasmáků. Hrkli jsme u malého provizorního letiště Pirkkala poblíž Tampere a díky mým manažerským vlohám :o) naše 8-ičlenná skupinka stážistů využila vyčkávajícího taxi-vanu (minibusu). "Šikovný" taxikář rozpočítal cenu mezi postupně vystupující, takže my poslední jsme to měli "for free"! Byl to pořádný kus bíle zasypané cesty, ale opětné shledání s UHK kolegou Jirkou a předání klíčů se po předchozích komplikacích přeci jen konaly.
Po loňské návštěvě Kuopia s luxusním ubytováním v prostorném "apartmánu" mi přidělený kamrlík v Lapinkaari na okraji Tampere způsobil šok a půlhodinovou depresi s představou následujícího půlroku. Obrat v nadšení přišel ovšem nepochopitelně záhy... zapla se hudba, vybalilo, do povlaku strčila místo polštáře bunda a za deku ručník a ve 3h ráno se usnulo eins zwei.
V 8h umýt, uvařit teplý čaj s cukrem do termosky, nasnídat a s Jirkou autobusem pošupajdit do University of Tampere (finsky Yliopisto) na orientační kurz a sraz s příjemně živelnou :) finskou tutorkou Anniinou (reprezentantkou v aerobiku). Zařídili jsme formality v ubytovací agentuře TOAS, posnídali kávu s koblihou pro výměnné studenty, ""historicky"" se představili na orientačním kurzu, zaplatili v bance studentský poplatek, zaregistrovali se na univerzitě, okoštovali výbornou školní jídelnu (a že jídlo je moje hobby a pohon!!!:o), zúčastnili se další vtipné přednášky o kulturním šoku a seznamovací akce, opět se zajištěným občerstvením, ale tentokrát i s živou hudbou! Tedy nejvíce zástupců tu mají snad pobaltské Estonsko, Lotyšsko a Litva. Po uplynutí asi 7h denního světla jsme se vydali už početněji zpět na "kolej" a vymetli levnější drogerii a potraviny - chudák Jirka, táhli jsme úctyhodný "survival equipment", neb 6.1. je státní svátek, kdy "většina" služeb neordinuje.

Koleje Lapinkaari 1A 510, 33 180 Tampere

Toho sněhu, bílé silnice, závěje nad kolena, bílé koruny... půl hodiny pěší túry při schůdných teplotách a samá sranda.
Po zadání vstupních dat od TOASu zapojen též internet a první z nekonečných řad místních tekutých večírků začíná...

Vídeňská státní opera

2010-01-04T06:49:00.000-08:00

Wiener Staatsoper

Židovskými vtipy sršící šofér dopravil naše schrány k brněnskému Grandu, odkud jsme se sluchátky na uších a čerstvým výtiskem "Dnes" pokračovali se Student Agency. Přijíždíme do Vídně a bdělost je rázem osvěžena výhledem na ruské kolo a cosi, co velmi blízce připomíná kopii moskevského Kremlinu.
Místní letiště nám umožnilo za 3€ uschovat zavazadla, takže jsme lámanou němčinou vyzvěděli, že nakonec po všech po kusech nejlevnější cesta do centra města bude vlakem. Pořídili jsme jakési jízdenky, jejichž cílová stanice se ukázala poněkud dřívější než zamýšlená. S blížícím se revizorem jsme tudíž raději opustili vlak první možnou zastávku, která už i tak byla od té na jízdence poněkud vzdálená. Krásná průmyslová oblast, které ani Opatovice či Temelín nesahají po kotníky, nás ověnčila smogem a neskrývaným "nadšením". Sestoupili jsme podchod a před námi vyvstal dvousměrný rozcestník. Doprava nás odkazoval na místo trochu podezřele znějící Kanal. Dali jsme se proto vlevo, vystoupali kopec a padli druhým nadšením, když se před námi vynořila zámecká brána místního hřbitova. Zvolili jsme civilizovaněji vypadající uličku lemovanou hřbitovem. Nebylo v ní moc živo. Na mou poznámku, že je chodník záhadně dělený na pěší a cyklistický pomocí kruhových pozemních značek, které se každé 2m prohodili, jsme dospěli k závěru, že pokud cyklista, ni chodec nechtějí mít spor se zákonem, nezbyde jim, než mezi sebou střídavě kličkovat.
Světlo bliklo až s hromadou autobazarů typu Peugeot, Nisan, Citroen aj., které předznamenávali osídlenější území. Jak by ne, když za rohem vykoukl Lidl a InterSpar.
Vlastní nohy nás poslušně dovedly až ke stanici metra, kde nám tzv. handspräch a určitá angličtina zajistily již schopný lístek do jádra Vídně, Stefanplatz. Výlohy v centru bojují o největší kýčovitost proslulých obchodních značek typu Rolex, Armani a Mozart. Architektonicky obdivuhodné paláce a kulturní domy jsou ale balzám na tu masivní záplavu třpytivých nesmyslů. A co bychom to byli za kulturní neznalce nedat tomu třešínku vídeňské kávy nadpozemské ceny a v decentně zakrslých hrnečkách... :o)
Den byl očividně ve znamení rozmanité dopravy, snad už jen scházela místní tramvaj a koňské spřežení. Neboť následovaly noční lety a nekonečně potlačovaná únava... *Báječná výprava*

In da Finland: Kuopio ja Helsinky (duben 2009)

2010-01-01T02:04:00.001-08:00

Výlet se Sylvou za českou reprezentací v Suomi Michalem, Dášou a Jančou