Takové malé prohřešky...

Všichni to známe, závěr "náročného" pracovního týdne provokuje k relaxační siestě, nebo ke společenskému výtržnictví :o) Alespoň já jsem se v pátek stala nenucenou obětí tohoto "smilstva" (chápáno zvrhlosti či chtíče, ovšem hranice Vaší fantazii nejsou kladeny :o)
Kafíčko se zákuskem po dlouhé přednášce byl asi hřích největší - kaju se, ty ceny jsou otřesné i v zapadlých obchůdkách! Každopádně báječná a bezmezně zajímavá "Jihoafričanka" oživila můj starý šílený sen: potěšit Afriku, ale ne jen impozantní zanešený Egypt, nýbrž nejjižnější cíp, kde se daří pěstovat a chovat snad všechno! V létě bude hostovat Česká republika (začínám si dělat seznam zahraničních zájemců). Pozvání na Míšiny těstoviny s houbami se prostě také nedalo odmítnout, zvláště po předchozí poradě k našemu projektu v rezervované kanceláři univerzitní knihovny! Projekt jsme zatím pokřtili Oncology Trainee-ship and Technological Device Exchange (ponecháno volnému překladu) na téma Business in Japan. No ale pak jsme se přesunuly do klubu Saha a bez jediné kapky alkoholu! probudily parket v doprovodu variabilních melodií populárního DJ Cliffa :o) (i když tato hudba není moje krev, tak tanec ano - někteří možná pamatují mé historické vruty při oblíbené lambádě z dob velmi útlého mládí :) Ve 3h pěšo na byt jako na koni - ale probuzení až v době oběda! Tohle pozdní vstávání je můj "životní přestupek"!!!
V knihovně jsem si poté vypůjčila anglické "bichle" k předmětům se samostudiem. (Srdíčko mi zaplesalo, neb knížky mám opravdu ráda! - o čemž, hádám, svědčí mé sáhodlouhé rozpravy :o) Nu a cestou nazpět jsem pořídila hříšný nákup v S-marketu. Jenomže tentokrát jsem podruhé porušila i své zatvrzelé odříkání si ve Finsku a vložila do košíku hořkou čokoládu a mléčnou s oříškama od Fazera (obě po 200g!). Ještě ten den jsem jednu splácla jako malinu...
V neděli nejinak, opět pozdní probouzení, ale dokonce až ve 13h!!! Pořád se dušuji, že teď už do té školy začnu něco dělat, protože se to kupí a pořád ve vzduchu visí jeden rest z hradecké univerzity. Jenomže se to pořád nedaří tak, jak bych chtěla. Aktivity, chlad a čím dál vnímanější tma po ránu činí z postele labužnický pelíšek!
Nicméně, touha po čerstvém vzduchu a pohybu si v neděli vydobily použití zdarma vypůjčených "pánských" bruslí :) 8km bruslící dráha se stánkem na kávu nějaký kilometr od břehu jezera také dobyla mé srdce! Konečně způsob jak trénovat svůj dálkový běh. Jenomže ty "černé" brusle s krátkýma tkaničkama k tomu byly zezačátku noční můra :), ta tendence furt brzdit zubatou špičkou, kterou pánské brusle úplně postrádají... musela jsem se naučit nový "chlapský" styl jízdy. Připadala jsem si mezi všemi těmi zdatnými bruslaři jako hokejista!!! Zvlášť pár z nich bych přirovnala k virtuózům, ale to proto, že měli prodloužené nože a hole k odrážení.
Vyčerpaná (ale příííjemně) jsem se vrátila na byt, abych se pustila do čínsko-finského pokusu, večeře pro známé (zeleninovou čínu z cenově velmi přijatelného lososa a rýže na kari). V kuchyňce 4 plotýnky, tak jsme se podělily s milou Jihokorejkou. Když jsem míchala propláchnutou rýži ve vařící vodě, bedlivě mě pozorovala a pak se zeptala, jak to dělám? Že jí prý posledně přetekla rýže přes hrnec. Tak jsem jí vysvětlila funkci tlačítek sporáku a dnes i trouby. Vtip byl totiž v tom, že u nich, jak pravila, používají na vaření rýže mašinu :oD To mě upřímně shodilo do kolen!!! Jejich přístroj na rýži prý spočívá hlavně v přidání vody a zapnutí čudlíku - a je to! :o)
Vážně potěšilo, že Jihoafričanka jídlo nejen vychvalovala samými úžasy, ale řekla si ještě o jednu zbylou porci! A pozor, to nebylo z hladu, jak si někdo myslíte. Našla jsem spřízněnou duši - Saundre totiž také miluje jídlo, čokolády a kafe ;) No a my slaďouři pak nějaké to promile hravě oželíme...